Naděje umírá poslední

VŠICHNI V SOBĚ NOSÍME KÓD KE ŠTĚSTÍ (1)

20. dubna 2009 v 14:28 | Michaelius |  Směr života
------------- Známí duchovní zákon praví že kdesi v podvědomí má člověk zabudovaný obraz všeho dobrého co si přejete zažít v reálném životě...----------------------------



Známí duchovní zákon praví že kdesi v podvědomí má člověk zabudovaný obraz všeho dobrého co si přejete zažít v reálném životě. Jinými slovy pokud nebudetevědomě naladěni na zdraví, štěstí a úspěch, nemůžeme jich nikdy dosáhnout. Nejdříve je totiž nutné dostat tyto hodnoty do našeho podvědomí, teprve pak lze očekávat výsledky. Není to vůbec tak těžké, jak se na první pohled mohlo zdát. Nástroj, kterým to můžeme udělat, nosíme všichni ve své hlavě. Jsou jím naše myšlenky.
"Mysli pozitivně!" slýcháme dnes velmi často v nejrůznějších kontextech. Obvykle bohužel v situacích, kdy chceme někoho popíchnout, nebo přímo naštvat. I přes svou značnou zprofanovanost však toto tvrzení skrývá velkou pravdu. Ano, člověk by měl myslet pozitivně, ale tuto radu nelze nahodit jak lákavou návnadu na udičku a čekat, co se stane. Nejprve musíme vědět jak na to. To je i cílem této úvahy v níž se pokusím podat stručný a srozumitelný návod, jak se této metodě, která, budeme-li opravdu chtít, od zákládů promění níš život, můžeme sami naučit.

Nejdůležitější duchovní zákon
Výchozím bodem následujícího pojednávání nám bude duchovní zákon, který již od pradávna zdůraznuje moudří tohoto světa a jenž je zároveň nejdůležitějším ze všech duchovních axiomů: "Myšlenka je příčina, události jsou důsledky."
Dlouhá léta jsem žil v mylném přesvědšení, že vnější svět je objektivní skutečností, která existuje mimo mě a nezávisle na mně. Z této domněnky jsem logicky vyvozoval, že jsem pouhou obětí vnějších okolností, které nemohu nějak ovlivnit. Tomuto omylu podlého celá řada lidí. Avšak není tomu tak - takzvané vnější události jsou vždy jen důsledkem nějaké příčiny - a tou příčinou je myšlenka. Stejně jako v případě fyzikálních zákonů platí, že je nemožné, aby důsleden nastal bez určité příčiny, také v duchovní dimenzi musí všechno odněkud vzejít. Fyzikální zákony popisujía řídí chování fyzikálních jevů, duchovní zákony popisují jevy duchovní. To že většina lidí duchovní zákony nezná, neznamená, že neexistují. Naopak, jsou tu odjakživa a fungují, ať jsme si jich vědomi nebo ne.

Software pro naší mysl
Jakmile poznáme, že duchovní zákony existují, můžeme je začít používat. Nejprve musely být objeveny zákony, na jejichž principu vzdniká elektřina, a teprve poté z ní lidstvo mohlo mít nějaký užitek. Totéž platí u duchovních zákonů. Musíme je nejprve poznat a pochopit a pak tuto sílu můžeme využít ve svůj prospěch. T tomto smyslu se mi zdá být velmi trefným přirovnaní, které ve svých knížkách používá dánská autorka Barbara bergerová. O lidské mysli hovoří jako o hardwaru, kterým disponuje každý z nás. Jestliže jej však chceme efektně využívat a zužitkovat jeho sílu ve svůj prospěch, musíme vlastnit také ten správný software. A tím je pochopení důchovních zákonů. Až je důkladně poznáme, budeme schopni svou mysl ovládat. V současnosti neexistuje příliš mnoho lidí, kteří jsou tímto nezbytným softwarem vybaveni, většina z nich totiž duchovním zákonům nerozumí. Jejich pochopení je však nutnou podmínkou, aby mohli svůj hardware(svo mysl)využívat.

Sen, nebo tvůrčí záměr?
Z knihy paní autorky Barbary Bergerový, je napsán příběh paní, která před šesti lety prožívala dosti náročné období...
Narodil se nám se nám druhý syn, přestěhovali jsme se do nového bytu a manžel si našel práci v Praze (cca sto km od našeho tehdejšího bydliště). Soužití s novými sousedy nebylo právě harmonické a já hořce litovala, že jsme nezůstali na původním místě. Když jsem se s dětmi vracela z odpoledních procházek, snila jsem o tom, jak by bylo mít hezké mít vlastní dům. Své krásné a bezpečné soukromíé, kde vás nikdo každý měsíc nevytápí a nepořádá do noci hlučné večírky.Nedaleko našeho dimu byla půvabná vilová čtvrť, kde jsem se ráda procházela a těšila jsem se pohledem an široké parapety s barevnou záplavou křehkých petúnií a roztomilé malé zahradky. Co bych za to dala, kdyby mi patřil třeba jen nejmenší z těch domků...
Ta myšlenka se stávala čím dál tím neodbytnější, ale její realizace mi připadal zhola nemožná. Byla jsem jíž pátým rokem na mateřské dovolené a peněz nazbyt jsme rozhodně neměli. Jak bychom si teda mohli dovolit vlastní dům? Jednoho dne jsem si však spoměla na to co říkal ve svých knihách dr. Murphy: bez ohledu na stávající překážky uvažujte tak, jako byste danou věc už měli. proč to nezkusit? Místo toho, abych nápad s domkem pustila z hlavy a "vrátila se zpátky na zem", jsem se stále více začala utvrzovat ve svých představách a vysněný domov jsem si kreslila před svým vnitřním zrakem v těch nejmenších detailech.
Svůj sen jsem měla před očima takřka neustále, připrocházkách s dětmi, doma při práci, večer před spaním i ráno po probuzení. Rok se s rokem sešel a my jsme jednoho dne skutečně přestěhovali do půvabného domku nedaleko prahy. Byl to on, dům z mých představ, přesně takový o jakém jsem snila.Poznala jsem to ve chvíli kdy jsem poprvé stanula před starobylými dřevěnými vraty.přímo před okny se roprostíral park s nádhernými vzrostlými stromy a desítkami ptačích hnízd. Bydlíme tu již pátým rokem a jsme zde velice spokojeni.Milí sousedé, rok co rok u nás zazvoní s koši plnými jablíček, meruněk a ořechů, aby naši malí roubíři měli dostatek vitamínů.

Pozornost je energie
Že to zní jako pohádka? Snad, ale nenechte se mýlit. Kdo by si myslel, že jim nový dům vyrostl do rána na zelené louce, ten by byl opravdu zklamaný. Takle to vážně nebylo.
O novém společném bydlení začal časem uvažovat také její manžel. Nakonec dospěli k závěru, že stěhování je nezbytné, už jen kvůli tomu aby rodina mohl abýt po hromadě. A tak začalo usilovné pátrání a hledání a hlavně složité finanční kalkulování. Objížděli s manželem desítky různých domu a obcházeli všechny možné banky, kvůli hypotéce. Občas to pro ně bylo velmi úmorné a byli chvíle kdy si říkala že by balo snazší nechat to plavat. Nakonec se přece jen povedlo stáli před novým domem. Zvládli to i finančně za pomoci manželových rodiču. To, čemu ještě před pár lety nevřila, se stalo skutečností. Na počátku všeho stála myšlenka, myšlenkana vlastní dům, kde by se cítili všichni spokojeně. Cesta k dosažení cíle byla sice poněkuď obtížná, avšak rozhodně reálná. Za pomoci její představ a odhodlání přiměli vnější okolnosti aby pracovali pro ně. To je i podtatou dalšího duchovního zákona, který říká: "Na co se soustředíte, to roste." To je objev dalekosáhleho dopadu. protože pozornost je ve skutečnosti energie, znamená to že dodáváme energii právě tomu, na co se soustředíme. naše pozornost dokáže"Uvést v život", tj. vytvořit z rozsáhleho pole nekonečné energie, čili pouhých možností, jakoukoli zkušenost, již věnujeme trvalou pozornost.

Zákon svobodné vůle

Mnozí je v jejich snahách podporovali, ale našli se i tací, kteří je o jejeich záměru zrazovali s tím, že riskujou finanční nejistotu, nevíte co vás na novým místě čeká, budete daleko od rodičů a uváděli mnoho dalších důvodů, proč to vzdát. Oni ale věděli co přesně chtěli, co chtějí, a na žádná, byť upřímně míněná varování ani v nejměnším nedbali. Ne snad kvůli tomu, že by tvrdošijně chtěli stát za svým,ale jednoduš pro to že byli přesvědšeni o správnosti svého počínání. Zde se dostáváme k dalšímu duchovnímu zákonu, jenž praví: "Člověk má svobodnu vůli a pouze on sám se může pro cokoli rozhodnout." To je úžasná věc. Znamená totiž klíč ke svobodě. Vždyť právě schopnost zvolit si, o čembudeme přemýšlet a na co zaměříme svoji pozornost, z nás činí svobodného jedince. Nikdo jiný se nám nemůže dostat do hlavy a přemýšlet za nás. Ani lidé, kteří dokáží druhé přinutit říkat či dělat různé věci, tohle nedokáží. Nezáleží na tom co ostatní tvrdí, že musíme říkat nebo dělat - přes to všechno si můžeme myslet, co nás napadne. Ať se kolem nás děje cokoli, ať si říká, kdo chce, co chce, my a pouze my si zvolíme čemu budeme věnovat pozornost, o čem budeme snít, čemu budeme věřit.

Své problémy si vytváříme sami
Nyní již víme že myšlenka je příčinou všech hmotných dějů a utváří naší realitu. V této souvislosti je dále důležité si uvědomit že je nezbytné prozkoumat své myšlenkové procesy. Lidé tráví většinu času přemýšlením, ale nejen to - své myšlenky obvykle nemají ani trochu pod kontrolou. Jejich myšlení je chaotické a nahodilé, v mnoha případech ovládané podměty, které dotyční příjimají z okolí. Například tím, co říkají, nebo co dělají jiní lidé, co dávají v televizi, co píší v novinách atd. Málokdy potkáme někoho, kdo si vlastně vybírá, kdo si vědomě vybírá, o čem bude přemýšlet. nemáme-li pod kontrolou vlastní myšlenky, nemáme pod kontrolou ani vlastní život. Znamená to, že pravděpodobně žijeme v ralitě, kterou jsme si sami nevybrali, a prožíváme životna honyvzdálený tomu, jaký bychom si přáli. Kdo však za to může? Jeli-kož si své životy vytváříme vlastním chaotickým myšlením, je odpověd jasná: můžeme si za to sami! Právě nedostatek této vnitřní kontroly je důvodem proč si mnozí z nás připadají jako oběti, vláčené vnějšími události. problém je v tom, že to není pouhá domněnka, ale je to pravda. Nyní snad již chápeme, proč tomu tak je a víme, co s tím udělat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama